3. 3. HLAVNĚ SE NEZAMILOVAT

Člověk si připadá, jakoby se probudil z dlouhého, sladkého snění. Nebo spíš jakoby se zničehonic ocitl namísto teplé a pohodlné postele rovnou na ledové podlaze. Zadaný život –> single život. GET OUT OF YOUR COMFORT ZONE, they said. Jakoby to na mně číhalo za každým rohem, nechtělo se mi, ale nakonec jsem se rozhodla té ledové podlahy přece jenom trochu dotknout špičkou nohy...

~

Tinder nažhaven, match sem match tam. Haha, říkala jsem si, je to snadné, je to pohodlné, je to báječné. Ego mlaskalo. Sprosté zprávy vyskakovaly na mém telefonu, jejda, přicházely taky nějaké decentní. Rande číslo jedna. Muž, který na mne sošně čekal s knihou v ruce - jakoby ho někdo zrovna kreslil- byl připaven představit své intelektuálské nitro, svou znalost práva a psychologie osobnosti. Zkoušel mne z faktografických údajů mého rodného města. Znala jsem je. To jsem ale neměla dělat, jeho bystrost už nebyla tak zářivá, vlastně docela zašedla stejně jako jeho obličej, když důležitě vyfoukl sytý kouř ze své dýmky, ve chvíli kdy jsem odpověděla přesný počet obyvatel města Havířov. Sedmdesátpět tisíct čtyřicet devět.

~

Rande číslo dvě. Nikdo na mne nečekal, čekala jsem já. Bar zel prázdnotou, objevil se zajímavý, sympatický a pohledný muž, narovnala jsem se, elegantně si odložil velký černý deštník a zaostřil mým směrem. Mírně pokrčil obočí. "Ty jsi Veronika ??" Uvažovala jsem, docela bych chtěla být Veronika, "Možná", povídám a usmívám se, to už mu ale na rameno klepe drobná, krásná tmavovláska s účesem jako Kleopatra, ups. Bar se naplnil, dveře rozrazil zmoklý frajer, "sorry, sorry, čekala si dlho, dám si to samé", posadil se vedle mne a po prvním doušku červeného vína se mu začaly přivírat oči. Odprovodila jsem ho na tramvaj.

~

Rande číslo tři. Jdu pozdě, mám hlad, přivírají se mi oči, účes mi ničí silný vítr a déšť, boty od bahna. Sakra. Sraz u Burrita, už teď mne baví. Potkáváme se, líbí se mi, začínám chrlit omluvy, "sorry sorry", co to dělám, doprdele. Udělal rezervaci, další plusový bod. Začínáme si vykládat a vykládáme si asi půlhodiny, než si nás konečně všimne obsluha... Vykládáme si celý večer než si všimneme, že na nás obsluha prázdné, skoro zavřené kavárny se založenýma rukama za zhasnutým barem civí. Opilí jíme falafel z jednoho talíře a společně taky kouříme jednu cigaretu na balkoně starého pražského bytu. Opře se o kovové záradlí a nedokouřenou, ještě žhnoucí cigaretu hází do tmy.. "prosímtě, hlavně se do mně nezamiluj", sleduju cigaretu jak padá a zhasíná a uvnitř se směju tomu, jak to odpovídá tomu, jak moc se mi chce na další tinder rande.

~

T H I S I S T H E W A Y O F Ž I V O T