3. 2. 2016: NIC SE NEMÁ PŘEHÁNĚT

Někdy se stane, že se člověk namotivuje tak moc, že už neví co by. Jde prostě přes čáru. Stává se to puntičkářům, lidem narozeným ve znamení Panny, workoholikům a dříčům, prostě všem těmto- ale ne jen těmto- lidem, rozumíme si. Když ale zjistíte, že jste všechny tyto osobnosti v jedné (Anooo, dobrý den) musíte si dávat extra pozor na to, abyste to prostě nepřehnali. Skončíte tak, že Vám nic nebude dost dobré, nic nebude stačit, život bez výzvy bude nuda, a hlavně, nikdy si nebudete dost dobří. Možná se Vám stane to, co mě a jakmile se dostanete do cíle a odevzdáte projekt s děsivým deadlinem, začne Vám škubat v levém oku a zablokuje se Vám krk. Jakoby si tělo říkalo, proboha dost! Anebo si říká škub, chci další výzvu, tik, pojďme zase makat? Hahaha, ne, ale teď vážně, je hrozně důležité být v klidu, a vnímat, kdy už vážně nemůžete a jít domů, odpočívat. Já jsem dnes v Bistru odnášela nádobí a snažila jsem se sebrat úplně všechno! Dokonale uklidit, do poslední sklenice, ta tam nesmí zůstat! Když se mi celý tác s nádobím bortil a jedna ze sklenic letěla přímo na jednoho z hostů, promiň Filipe, ještě jednou, uvědomovala jsem si, jak moc musím jít domů a udělat si čaj...Teď jsem se rozhodla že to celé zakončím večerní jógou.

(UPDATE: Na jógu jsem přišla jediná, a tak jsem měla soukromou lekci, ze které jsem odešla tak vyklidněná, že jsem pokračovala rovnou do postele :)

Jaké máte uklidňovací / zpomalovací rituály Vy?